Pro snazší pochopení, v trvalém chrupu psa by mělo být možno objevit 4 stoličky v horní čelisti (2+2 na každé straně) a 6 stoliček v dolní čelisti (3+3 na každé straně). Aby tomu ale také tak bylo, je třeba o psí chrup správně pečovat.
JAKÉ JSOU DNES MOŽNOSTI
V současné době nalezneme na trhu poměrně velké množství přírodních i těch méně přírodních přípravků pro udržení čistoty psího chrupu. Ať si již zvolíme první nebo druhou nabízenou cestu, vždy je dobré pejska na manipulaci spojenou s péčí o zuby učit už od štěněčího věku. V budoucnu nám to zajisté usnadní spoustu práce, neboť i psí chrup se, stejně jako ten lidský, opotřebovává a může kazit.
KOSTI A MASO NIKDY NEZKLAMOU
A jaké jsou tedy možnosti základní péče? Jednou z nejúčinnějších, a dovolím si tvrdit i nejlevnějších, variant je jeho mechanická očista – tedy zbavování se nečistot za pomoci fyzikálních, mechanických činností (tření, seškrabávání apod.). Té můžeme docílit například jednoduchým servírováním syrového masa, kdy za pomoci trhání a kousání dochází k částečnému seškrabání zubního plaku a tím zabraňuje jeho usazování a následnému působení.
Další, rovněž častou metodou využívanou nejen u barfařů, je zařazení syrových kostí do jídelníčku. Ty nejen, že nám stejně jako maso pokryjí část denní krmné dávky, syrové kosti (nejlépe ty s větší třecí plochou, tedy klouby, lopatky apod.) rovněž napomáhají k seškrábání zubního plaku. Jednou z posledních možností „péče 2v1“ (péče o psí chrup a zároveň i součást krmné dávky psa) je i mořská řasa – kelpa. Ta působí v dutině ústní na principu úpravy chemického složení slin, což ve výsledku také napomáhá s odstraňováním zubního plaku u psů.
ZKOUŠEJTE A KOMBINUJTE
Z ostatních možností lze samozřejmě využívat také nejrůznějších dentálních hraček, paroží, které fungují také převážně na principu mechanické očisty zubů nebo enzymatických přípravků, jenž nám současný trh s chovatelskými potřebami nabízí nepřeberné množství. Cestou úspěchu je ale také například i zubní kartáček a pasta určená pro psy, ovšem o něco časově náročnější. Ve výsledku ale samozřejmě záleží jen na nás, kterou z možných variant si pro svého psího kamaráda zvolíme jako nejvhodnější. Důležité je také zmínit, že jedna z možností, která funguje na jiného psa nemusí být tou nejvhodnější i pro toho našeho a někdy je třeba zkoušet a kombinovat dokud nenalezneme ten správný ideál.
Sepsala Monika